NÁVRHY NA PRODANOU NEVĚSTU    
   
   

 
     
  
 
 
PROJEKT
    Sochy na kruhových objezdech v Dubí a v Teplicích
    
Radka Müllerová a Stanislav Müller
 
 
 
o projektu

    Projekt pro realizaci v Teplicích (2006 – 2007): socha na kruhovém objezdu

Hlava na talíři

Hlava na talíři je socha na kruhový objezd v Teplicích. Zvláštní centrální plocha, střed kruhové křižovatky je pro nás talířem pro umístění současného názoru.

Námět se nepřímo vztahuje k městu Teplice a je volnou parafrází na známé téma „Salomé s hlavou Jana Křtitele“. Legenda není až tak důležitá, protože podstatná je transformace motivu do současnosti s využitím výjimečnosti daného místa a uvědoměním si, že křižovatka nemusí být jen dopravní uzel, kterým projíždíme jaksi automaticky bez jakéhokoliv vztahu.




„Hlava na talíři“ je po formální stránce do určité míry klasická. Realistické pojetí, kde nejde o portrét s konkrétními rysy a současně se jedná hlavu zjednodušenou tak, aby byla univerzálním objektem, ze kterého je z dálky zřejmé, že je jakéhosi člověka nebo spíš obra, ponechaná, položená a zapomenutá někde v městské aglomeraci. Je pro nás důležitá asociace na místo našich automatických činů, jakými může být konzum a neosobní cestování za ním.

 
 









 
   

 
   
.:.prameny.:.

Jan Křtitel / Teplice

Vlastní jméno Teplice je slovanského původu a znamená místo s vývěrem teplých pramenů (= teplice). V latinské podobě „in Teplicz“ se poprvé objevuje v tak zvané Jarlochově kronice z počátku 13. století. Můžeme jej však téměř bezpečně objevit i v latinském úsloví „ad aquas claidas“ („u teplých vod“), které použil kronikář Vincentius ve zprávě o zbudování nového ženského kláštera. Ten totiž v záznamech pro léta 1156-1164 uvádí, že královna Judita založila u teplých vod a k poctě sv. Jana Křtitele klášter benediktinek..

24.června - Svátek má Jan, Narození Jana Křtitele.


Dnes si připomínají všechny naše kalendáře výročí narození Jana Křtitele.
Svůj svátek slaví tento den již od 5. století.


Jan Křtitel se narodil šest měsíců před Ježíšem. Jeho rodiči byl jeruzalémský kněz Zacharjáš a příbuzná Panny Marie Alžběta. V době synova narození byli již oba dosti pokročilého věku. Ve věku 30 let odešel Jan na poušť a strávil několik let ve společenství esejců v Kumránu u Mrtvého moře. Když dosáhl patřičného mystického stupně, odešel k Jordánu a hlásal zde příchod Mesiáše (Vykupitele). Kázal ohnivě, vyzýval hříšné, aby se káli, neboť království Boží je blízko, a ty, kdož se vyzpovídali, omyl vodou z řeky. Získal mnoho následovníků, z nichž někteří se později stali apoštoly. Přišel za ním osobně i Ježíš, žádaje ho o křest. Jan ho nazval "beránkem Božím, který snímá hříchy světa". Křtitelova rostoucí popularita však byla trnem v oku panovačného, samolibého a krutého krále Héróda Antipa. Pohár přetekl, když jej Jan odsoudil za zavržení manželky a sňatek se ženou vlastního bratra. Nová královna se jmenovala Héródiáda a uražena ve své ješitnosti Jana nenáviděla. Štvala proti němu krále tak dlouho, až nechal kazatele uvěznit. Héródés se domníval, že se tím Jana zbavil a vše tím končí. Královně to však bylo málo, a tak sáhla ke lsti. Poradila své dceři Salome, že až jí bude Héródés chtít vyplnit nějaké přání, má žádat Janovu hlavu. Tak se i stalo. Héródés již nemohl svůj neuvážený slib vzít zpět, a tak kat Janovi uťal hlavu. Po Janově smrti o něm Ježíš řekl: "Mezi těmi, kteří se narodili z ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel." Od tohoto výroku se také odvozuje velká úcta, které se tento světec těší. Je patronem Malty, Burgundska a Provence. Vedle toho ochraňuje tkalce, krejčí, kožešníky, koželuhy, barvíře, sedláře, vinaře, hospodské, bednáře, kominíky, kováře, tesaře, architekty, zedníky, kameníky, ale i majitele biografů, hudebníky, tanečníky a zpěváky a další.

Nejznámějším zvykem o svátku sv. Jana je takzvaný svatojánský oheň, který se zapaluje v předvečer 24. června. Od 10. století se při něm prokazatelně pije svatojánská láska (víno, které bylo posvěceno v kostele). Při tom se tančí a veselý ruch vládne po celý den. Život a působení Jana Křtitele inspirovaly umělce po všechny časy, především ve středověku vznikla řada vynikajících znázornění. Jedno z nejznámějších je s beránkem na isenheimském oltáři v muzeu Unterlinden v Colmaru. Rovněž s beránkem namalovali Jana Křtitele Caravaggio (Veřejné umělecké sbírky, Basilej) a Tizian (Benátky, Accademia). Také jeho smrt byla několikrát zachycena, nejznámější je asi malba Lucase Cranacha staršího (muzeum v Lisabonu).